Náš příběh

Je to můj příběh, kdy jsem jako náctiletá slečna chtěla vynikat mezi ostatními, odlišit se a být něčím výjimečná, oblékat se jinak.

V době před rokem 1989 to bylo však velmi těžké. Museli jste se smířit s tím, že se obléknete v obchodě, který nesl honosný název „Oděvy“ a tudy pro mě cesta prostě nevedla.

Netrvalo dlouho a svou cestu jsem našla. Cesta vedla do pokoje, kde se v rohu krčil nevyužitý šicí stroj. Nevím, jak je to možné, ale šití mi šlo prostě samo. Tak jsem pořád stříhala a šila, stříhala a šila. V partiovce se daly pořídit za pár korun na tu dobu celkem slušné látky. Dokonce i látka na šaty na maturitní ples!

Rok 1989, maturitní ples. Perfektně vypracovaný střih z Burdy a stříbrný brokát z partiovky. Ty šaty se mi prostě povedly! Trochu mě štvaly spolužačky, které se začaly opičit, ale zároveň mi dělalo dobře, že neměly žádné své nápady a kopírovaly ty mé.

Stejně tak jako šaty na maturitní ples se mi povedly i mé svatební šaty.

Přibyl další tvoreček, má prvorozená dcera Nicolka. Bylo více než jasné, že šicí stroj bude vytížen o mnoho více než doposud. Byla do mých modelů oblečená od hlavy až k patě. Nejsem si jistá, zda se jí oblečky ode mě líbily, ale u ostatních maminek měly veliký úspěch.

Kromě botiček, které jsem neuměla ušít, měla ušité naprosto vše. Chválu na věcičky jsem slyšela ze všech stran.

No a v roce 1994 mi končí mateřská dovolená a co dál?

A tady to vlastně skutečně všechno začalo. Po revoluci začala éra soukromého podnikání, tak proč to nezkusit? Moje věci se všem líbí, proč si tedy neotevřít vlastní obchod? Obchod s dětským oblečením, který tolik v našem městě chyběl. Nápad by byl, teď ještě vymyslet název obchodu a zdá se, že to bude velký oříšek. Nemohu ale jen pracovat, mám malou dcerku, musím si s ní pohrát, a tak sedíme spolu v jejím dětském pokoji na novém koberci plném zvířátek a povídáme si o nich. Hroch, roztomilý růžový hroch dominuje všem ostatním zvířátkům a je to, mám logo i název, růžový hrošík Hippokids.

Obchod je plný zboží, mého i od jiných dodavatelů, nebylo možné pokrýt veškerou poptávku jen mou výrobou. Šiji ráno, než jdu do obchodu, šiji v práci při každé volné chvilce, šiji o polední pauze, šiji po práci i večer, vlastně pořád. Obchodní zástupci si všimli na obchodě mého zboží a mají zájem odebírat.

Znamená to, že oblečky z královského města Kutné Hory budou oblékat princezny a princové v celé naší krásné zemi.

Rok 1997. Narodila se mi druhá dcera Natálka. Ufff, ten stroj takový nápor už asi nevydrží.

Mám krásné dcerky a přichází první módní přehlídky s věcičkami z obchodu Hippo. Natálka je na přehlídkovém mole kutnohorského divadla ještě v plenkách.

V obchodě nastupuje prodavačka, přijímám švadlenu a šijeme u mě doma v kuchyni. Všude látky, střihy, nitě, stroje, situace začíná být neúnosná. Do toho přibývá nový vyšívací stroj, můj největší oblíbenec ze všech strojů. Kam s ním, doma už není místo??

Je tu rok 2000, nové tisíciletí a my se stěhujeme do úžasné šicí dílny. Splněný sen. Šijeme pro konkrétní velkoobchod a pořád je to málo, stále nestíháme, poptávka převyšuje nabídku.

Po čase se dozvídám, že velkoobchod zboží předražuje, přesto se stále prodává. Nabízí se tedy myšlenka prodávat zboží sama.

Rok 2005, nakládám auto mými výrobky a vyjíždím na svoji první trasu po kamenných obchodech v naší republice. Obrovská nervozita, napětí a obava, zda bude na obchodech o zboží zájem. Obavy, jak se ukázalo, byly zbytečné. Nadšení střídá další vlna obrovské poptávky, kterou nestíhám pokrýt. Je jasné, že takhle už to dál nejde, zákazníci se těší na nové výrobky a nedostává se na ně.

Polodupačky, půldupačky, kojenecké tepláčky, rostoucí kalhotky… každý je nazývá jinak, ale jsou to ony. Našla jsem díru na trhu?? Nejspíš ano, neuvěřitelně rychle si totiž získávají na oblibě u maminek a stávají se nejprodávanějším výrobkem. Jejich kouzlo je v ohrnovacích nápletech na nožičkách, které se dají přizpůsobit momentální velikosti. Ohrnujete a ohrnujete a polodupačky stále nejsou malé. Jaké bonus ohrnovací náplet i v pase, žádná guma, která tlačí, škrtí, nebo škrábe. A jestli jsme první ušili v roce 1997? Kdo ví…

Přijímám další šikovné švadlenky, už není ani čas objíždět zákazníky, tuto práci přenechávám naší úžasné obchodní zástupkyni. Zkoušíme rozjíždět e-shop a umožnit našim zákazníkům, aby si mohli zboží pro své obchody předobjednat.

Situace se stále opakuje, více obchodů, větší poptávka a zase nestíháme.

Rok 2010 a začíná nová éra. Prostornější dílna, fungující e-shop, nová firemní dodávka pro rozvoz našich výrobků do maloobchodních sítí. Nové možnosti, nové materiály, nové technologie.

Nadšení z obrovského prostoru brzy opadá. Regály, stoly, poličky, vlastně všechna odkládací místa jsou plná látek, nastříhaných věcí, rozešitých věcí.

Výrobky už chtějí mít svůj sklad, tak se rozrůstáme do dalšího patra. Jsme tedy o level výše.

Role látek rozvinutých přes celý stůl, to je naše denní rutina. Již dávno neobjednáváme látky po pár metrech, nejsou to ani desítky metrů, jsou to stovky metrů, které se dají přepočítat i na zpracované kilometry. Stejně jako nitě, cívky všech možných barev mizí jedna za druhou.

Přes den žijeme šitím, po večerech nás straší administrativa. Tabulky, vzorečky, účty, objednávky…ať už je opět ráno a hurá do provozu, tam to žije.

Rok 2017 a je jasné, že to nejsou jen mé zásluhy. Na úspěchu se podílí celá naše firma, firma Hippokids, která je tu pro Vás. Firma, která ušla od svého zrodu obrovský kus cesty, ujela spoustu kilometrů, aby dovezla do obchodů tolik očekávané nové výrobky, předala dopravcům spousty balíčky, udělala radost spokojeným zákazníkům…bez Vás bychom tu však nebyli, takže zásluhy patří samozřejmě i Vám, našim zákazníkům, kteří věří v naše výrobky a pomáhají nám růst.